Daniel Landa - Bílá hora

Stav ne podobný usínání.
Tma je však jiná , než je obvyklé.
Přilbylce zbytečně tu kdysi horkou hlavu chrání.
Ticho je nápadné a nezvyklé.
To ticho je nápadné a nezvyklé.

Za chvíli zastaví se čas v šarlatové koupeli.
Pozemská cesta má svůj ukrytý cíl.
Ten tvůj byl namalován blískavou čepelí
a jen tak se náhle z mhly vynořil.
Jen tak se náhle z mhly vynořil.

Tajemná ruka kohosi neviditelného
nahoře zhasí v oboře letohrádku
hvězda svíci žití tvého.
Své milé panně nikdy už nepolíbíš čelo.
Pomalu prchá z obalu podstata
a země zpátky přijme tělo.

Plály tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stáli, pevně v řadě stáli,
jenže zimní loutka nerovná se králi.

Do konce zbývá jen pár okamžiků
a z toho všeho bude zase nic.
Ta bitva připomíná průnik vlků do kurníku.
Ty jsou teď ožralí a s mečem čumí na měsíc.
Ožralí teď čumí na měsíc.

Myslíš na to jak přes tělo kamaráda padáš
k cizímu meči docela svědčil úprk
a tvá nechráněná záda.
Je hloupou tečkou za žitím udatného reka,
že malá díra tě otevírá právě z druhé strany,
než bys čekal.

Plály tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stáli, pevně řady stáli,
jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu hráli.
Věčné ledy potom rychle tály.
Smáli jste se protivníkům v dáli
a pak utíkali.

V té malé, cizí, pitomé zemi
bez žoldu vypustil si duši.
V té zemi bohaté na problémy
přestalo tvoje srdce bušit.

V zadnici světa hrdino zapsal si se jménem do dějin.
Konec nadějí tvoje jméno rádi tady zapomenem.
Jen bílá hora zůstane černou bílou horou
a u nás navždy vzpomene každý na ta temná mračna nad oborou.

Plály tenkrát oči plály,
když statečné a pyšné vlajky vlály.
Stáli, pevně řady stáli,
jenže zimní loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu hráli.
Věčné ledy potom rychle tály.
Smáli jste se protivníkům v dáli
a pak utíkali.