PRAETORIANS

PRAETORIANS

screen:

Realtimová strategie Praetorians patřila bezesporu k nejočekávanějším titulům svého žánru, o čemž vypovídá i článek z loňské výstavy E3 a pozdější nadšené dojmy z demoverze. Není taky nic tajného, že hru vyvíjeli Španělé z Pyro Studios, známí svým hitem Commandos. Jejich zkušenosti a zajímavý námět starověkých bojů dávají dohromady pestrou kombinaci, která dobře vypadá a dobře se i hraje, jenže se od ní očekávalo trochu víc.

Děj je zasazen do dob římských vzestupů a pádů pár desítek let před naším letopočtem. Stále se rozpínající říše hltá nová území, a navíc musí čelit mnoha útokům zvenčí i zevnitř. Mocná císařská vojska se vypravují za hranice barbarských kmenů, do vyprahlého Egypta a na území samotného Říma, zmítaného neklidnými rebeliemi. Třebaže některá data a místa vůbec nekorespondují s historicky podloženou realitou a hra nemá se skutečnými Pretoriány vůbec nic společného (původně elitní garda, bezprostředně chránící císaře a s právem kdykoliv vkročit do Říma), atmosféra člověka přímo vtahuje o dva tisíce let zpátky.

PraetoriansUž od prvního úkolu bude mít leckdo pocit, že se na římských kulisách odehrává vynikající přestavení. Pěkné filmečky a profesionálně pojaté brífinky s poměrně originálním pojetím dělají svoje a člověk si ani neuvědomí, že jednotlivých dvacet misí nepojí vlastně žádná výraznější dějová linka. U RTS se ale hlavně cení originalita a únik od obyčejné plytkosti „vybudovat základnu, vycvičit padesát chlapů s největšími štíty a jde se vraždit“. Praetorians na to jde jinak, uvolňuje z jakéhokoliv stavění nebo těžení a soustředí se hlavně na taktiku. Do misí vstupuje určitý počet oddílů, sem tam se nabízí možnost obsadit nějakou vesničku a naverbovat z ní nové síly, nicméně taktika stohlavého davu hozeného do chumelenice dlouho nevydrží. Zásoba vlastních mužů a rekrutů totiž při špatném postupu padne během chvilky a posily přijdou zřídkakdy.

Nezbytnou součást vojska tvoří vojevůdci a centurioni, kteří jako jediní umí v obsazené vesničce zjednat pořádek a vycvičit z místních tvrdé vojáky. Jediným limitem je počet obyvatel a zkušenost. K vytrénování těch nejlepších pěšáků se ještě musí přidat pár zkušeností z bojů, a tak se nedá hned ze začátku pustit do Praetoriansnepřítele se třemi legiemi plnými elitních bojovníků, jako jsou pretoriáni nebo gladiátoři, schopní své protivníky spoutat do sítě. Strategicky důležitý prvek představuje prostupnost lesů a bohatě strukturovaný terén. Pěší jednotky se mohou kdykoliv vydat do hustého porostu, překvapit nepřítele a třeba skupinka lučištníků schovaná mezi stromy a na vyšší úrovni, než na jaké se hýbe cíl, může proto za pár sekund nadělat slušnou porci mrtvol, aniž by ji někdo spatřil. Jedinou nápovědou jsou průzkumníci s vlkem nebo s jestřábem a ptáci, kteří se při hluku v lese vyplaší.

Římané mají oproti nepřátelským dvěma civilizacím (barbaři a Egypťané) výhodu v tom, že se jejich jednotky sami srovnávají do formací, jež se dají libovolně přeskupovat a upravovat. V boji se ovšem rozdíl mezi zformovanou a chaoticky seřazenou skupinou nepozná a ostatně i diference mezi jednotlivými stranami jsou minimální. Římané ovládají pár speciálních schopností navrch (například legionáři se bleskurychle zabalují do slavné želvy, v níž se ze všech stran chrání před palebným krupobitím). Nicméně počet typů jednotek není nijak slavný – celkem něco kolem dvanácti kusů za každou civilizaci, přičemž dobrá polovina má stejné schopnosti, využití a liší se jen v názvu.

PraetoriansI když ve hře nejsou klasické budovy, nejzákladnější pěchota dokáže bez nároků na suroviny postavit těžké zbraně (balista, beranidlo atp.), obrannou věž nebo přistavět k vesnici pevnost, čímž začíná možnost rekrutovat vojáky. Pokud lehká pěchota během bojů pomře, není problém si ji z nějaké jiné jednotky udělat tím, že se jí odebere hodnost, a tím se přemění právě na pěchotu. Autoři trochu uletěli při vyvažování zbraní a takový katapult, mimochodem velmi přesně střílející katapult, sejme jednou ranou dokonce VŠECH třicet chlapů v jednom oddílu. Naštěstí se vojáci kromě běžného vycházkového tempa dají popohnat k rychlejšímu klusu (než jim ale klesne výdrž úplně na nulu), čímž mnohokrát stačí před palbou utéct.

Náplň misí se střídá od základních úkolů „vyvraždit všechno“, přes eskortovaní důležitých jednotek, až po dobývání a bránění pevností. Tady Praetorians ukazuje svou největší sílu: vydržet pod náporem nepřítele a zachránit si život v ne moc rozsáhlém opevnění bývá to nejnapínavější a taky nejzábavnější. Útočníci se hrnou v obrovských kvantech, beranidla drtí hradby, žebříky hladově šplhají nahoru a jízda čeká, až bude moct vtrhnout dovnitř. Někdy se role prohodí a římská armáda má za úkol se zmocnit cizí tvrze. Vyváženost misí Praetoriansovšem není nijak slavná – obtížnost kolísá od dětinsky lehoučkých úkolů až po ty skoro nesplnitelné. Nikdo si nedal práci s tím, že by se náročnost postupně zvyšovala. A například zatímco jde jedna z posledních misí splnit za nenáročnou půlhodinku, zhruba v druhé čtvrtině kampaně začíná fantastické a místy neprostupné peklo.

Síla hry je ale především v multiplayeru a skirmishi, kde naplno vyniknou originální nápady a herní systém. Honba za prázdnými vesnicemi, pochodující legie a čekání na vycvičení těch nejsilnější mužů je něco nového a svěžího, co Praetorians odlišuje od zbytku současných RTS. Protože síly jednotlivých stran nejsou kumulovány v nějakých základnách, bojuje se po celé mapě, pořád se něco děje a hra nutí k rychlým rozhodnutím. Vojska se rozlézají do všech koutů a hlavními místy střetů jsou roztroušené vesničky, představující jediný zdroj nových sil. Ztráta dvou tří dědin může být rozhodující a v tom se Praetorians přibližuje legendární hře Z, která byla postavena na potyčkách o klíčová území s továrnami, v nichž se vyráběly jednotky.

kód:

http://rapidshare.com/files/31636023/Praetorians.part1.rar
http://rapidshare.com/files/31639009/Praetorians.part2.rar